Rudá hvězda-1

1. srpna 2014 v 11:46 |  Poviedky
Upozornění- fotografie co zde používám jsou doopravdy z Gruzie, ale určitě na nich není Tengiz, Michail ani Otar nebo Medeja. Nechci ním někoho urážet, uškodit mu na zdraví nebo působit otřesy mozků učitelům historie. Nyní, z moci mi svěřené, přísahám, že všechno co napíši je pouze smyšlená povídka a pokud tito lidé doopravdy existují, tímto se jim omlouvám za zveřejnění jejich života.



Bylo nebylo, jednoho pěkného dne se narodil jeden chlapec. Tento příběh vypráví o jeho životě a životě jeho rodiny, ve věku, kdy mu bylo šest roků. Říkali mu Tengiz. Narodil se ve městě Tsnori, což je malé městečko s šestitisíci obyvateli na výhodu Gruzie. Byl z pěti dětí, měl tři sestry a bratra. Bratr se jmenoval Michail a bylo mu 18 roků. Michailovým největším snem bylo chodit Lomonososovy univerzity v Moskvě, jeho sen ale díky chudobě rodiny nejspíš tím snem zůstane. Michail byl doopravdy chytrý, dalo se s ním povídat si takřka o čemkoli. Bohužel měl příležitost vystudovat pouze základní školu- a něco málo ze zdejší střední. Poté už musel pomáhat rodině na trhu. Michailovou specialitou byly proutěné košíky. Dokázal plést a přitom ještě vést inteligentní rozhovor. Byl tvrdohlavý, ale dokázal být i velmi milý. Pokud nastala nouzová situace, nemohli jste najít spolehlivějšího člověka, než Michail. Sestrám Tengize a Michaila bylo šestnáct, třináct a osm roků. Ty dvě mladší chodily do školy, ale i tak musely vždy po škole pomáhat starší sestře na trhu s koberci, které samy tkaly. Matka se jmenovala Medeja. Tengiz ji bezmezně miloval. Všechen svůj volný čas, který nemusel sourozencům pomáhat na trhu trávil jen s ní. Dokázal hodiny poslouchat její vyprávění, její povídání o dívce Nuce, která si nemohla vzít svou lásku Alexandera kvůli stěhování za války. Otec, neboli hlava rodiny se jmenoval Otar. Otar se narodil v severní Gruzii a byl vychováván v socialistickém duchu. Přál si aby z jeho dětí vyrostli slušní a vzdělaní lidé, bohužel jeho přání díky chudobě rodiny přáním zůstane.





I přesto, že rodina moc peněz ani jídla neměla, šetřila si na auto. Peníze však pomalu, ale jistě přibývaly. Otar měl v plánu poté s rodinou jet do města Gori, známé tím, že se tu narodil Josif Stalin. Město je to větší než Tsnori, navíc je velmi pěkné a Otar neviděl důvod, proč se do něj i přestěhovat, pokavaď bude doopravdy tak ohromující, jak to slyšel od souseda.
Otar Josifa Stalina velmi obdivoval. Kdo by koneckonců neobdivoval muže, který zachránil svým hrdinstvým tolik národů? Každý večer po jídle (většinou byla polévka, kde plavalo jen několik nudliček a kousek nějaké zeleniny) vyndal Otar kytaru a zazpíval své rodině pár písní, které se naučil z dob, kdy chodil na vojnu- později z dob, kdy bojoval ve válce. Na svou minulost byl Otar patřičně hrdý, miloval Sovětský svaz a zasvětil mu velkou část svého života. Zpíval o komunismu, zpíval o válce, zpíval o lásce, naději na výhru války, zpíval o Moskvě, Leninovi, Stalinovi, Zoje Kosmoděmjanské, Petru Gavrilovu a mnoha dalších. Byl smutný, že už nikdy neuvidí Moskvu, byl tam dvakrát, jednou v zimě a jednou na podzim, krásnější město nikdy neviděl. Byl smutný, že ji nikdy neuvidí ani jeho děti. Připadalo mu, že se lidé dříve měli líp a byli šťastnější. ..Písněmi sice dobu nevrátí, ale vrátí si naději pokračovat dál.
Tento názor sdílel i Tengiz. Teprve šestiletý Tengiz přímo zbožnoval písně z dob Svazu, nejraději měl písně právě o Stalinovi. Viděl v něm velikého muže, muže který zachránil svět, muže, který svou odvahou zachránil tolik životů.. Tengize zajímalo, jestli i Stalin jako malý dělal věci jako on- jestli prodával jako malý na trhu, jestli mu jeho otec zpíval písničky na kytaru, jestli také tak miloval svou matku.. a pak se dostal na vrchol. Tengiz neviděl lepšího muže než-li Josifa Stalina. Je to člověk, který by si zasloužil navěky velebit a obdivovat, každý na této planetě by měl mít jeho portrét, v každém městě by měla být jeho socha v nadživotní velikosti! Je to jako druhý otec. Stalin je jediný kromě otce a matky, komu vděčí za život! Šestiletý chlapec měl obrázek jeho pověšený nad postelí. Rád se na něj před spaním koukal a přemýšlel o jeho životě. Často když usínal, slyšel hovory lidí na ulici, slyšel otce jak si šeptá s matkou v kuchyni a ležel otočený k obrázku, kde na něj muž z ocele potměšile mrkal..

KONEC PRVNÍ ČÁSTI


Pro čtenáře ,vysvětlivky a fakta/nefakta:
Milý čtenáři, děkuji za přečtení první části Rudé hvězdy, slibuji, že další díl, který již nebude pouze "seznamovat se situací" se Ti bude líbit. Jména použitá v povídce se skutečně v Gruzii používají, města uvedena zde doopravdy existují, Lomonosova univerzita "překvapivě" také, pohádku o Nuce a Alexanderovi jsem si však vymyslela. První fotografie je skutečně z města Tsnori, třetí také- ale druhá je z města Signagi, které leží od Tsnori příbližně tři kilometry na západ. Stalin se skutečně narodil v Gori. Petr Michajlovič Gavrilov byl ruský důstojník. A ne všichni Gruzíni samozřejmě podporují Stalina a ne všichni Gruzíni žijí takto chudě a mají pět dětí- ale myslím že kdybych psala o bohatých Gruzínských celebritách, co se nijak neliší od těch Amerických, kterí mají jedno dítě a podporují možná tak Georgea Washingtona, tak by to nejen nikdo nečetl, ale navíc by mě to ani nebavilo psát. Věřím, že se ti příběh alespoň trochu líbil- a těším se na Tebe u dalšího dílu!

PS: Tématem týdne je Dobro a Zlo. Proto bych se Tě ráda zeptala: Myslíš, že rodina o které vyprávím je hodná, nebo zlá? Proč?
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Je Ti Tengiz sympatický? Vem prosím v úvahu, že mu je šest let.

Ano 60% (3)
Ne 20% (1)
Nevím jistě 20% (1)

Komentáře

1 Jorika Jorika | Web | 1. srpna 2014 v 14:45 | Reagovat

I když se mnou asi mnozí nebudou souhlasit, já si myslím, že rodina to byla dobrá.

2 Kamila Kamila | Web | 2. srpna 2014 v 11:52 | Reagovat

Páni,opravdu zvláštní blog:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama